Paraziti lidí na území ČR

Mezi sexuálně přenosnými “pravými“ parazity existují druhy, které se mezi svými hostiteli přenášejí výhradně při sexuálním kontaktu. Je to veš muňka ( Phthirus pubis ) nebo bičenka poševní (Trichomonas vaginalis ), která je, zejména u žen, původcem urogenitální trichomonózy. U části nakažených žen dochází k zánětům vagíny a děložního hrdla, doprovázené zrudnutím a pěnovitým výtokem. Běžná mikroflóra je rozvrácena a nechrání vaginální sliznici před nákazou případnými patogeny.

Jiní paraziti, např. zákožka svrabová ( Srcoptes scabiei ), původce svrabu, tuto cestu využívají pouze jako jednu z mnoha možností. U dalších parazitů je přenos sexuálním kontaktem víceméně náhodnou záležitostí, jako třeba u měňavky úplavičné nebo lamblie střevní.

Další paraziti, které číhají na svého hostitele jsou klíště obecné a roup dětský ( Enterobius vermicularis ). K infekci dochází polknutím infekčních vajíček …. a cest, jak se tato vajíčka dostanou do našich úst, je jistě mnoho, včetně polknutí zvířecího prachu. Roupy tedy může mít i dospělý člověk, který poctivě dodržuje hygienu a řádně o sebe pečuje. Roupi se nevyskytují u psů a koček.

Roupi někdy mohou dráždit sliznici střeva a působit lokální záněty ( někdy se uvažuje o souvislosti s akutním zánětem výběžku slepého střeva , dráždit sliznici a kůži v anální oblasti či vnikat do pohlavních a močových cest zejména mladých dívek a působit záněty.

Vynecháme-li různé komáry, ovády, bodalky, tiplíky, muchničky, kloše a sametky – je dalším nebezpečným parazitem Toxoplasmosa gondii.Vyskytuje se téměř u pětiny naší dospělé populace a vzácně způsobuje onemocnění zvané toxoplazmóza. Může se projevit jako: (1) Mimořádně závažná akutní toxoplazmóza s těžkými a a dlouhodobě přetrvávajícími příznaky (2) Kongenitální toxoplazmóza, kdy matka v době těhotenství prodělala akutní infekci, která se přenesla na její dítě. To může způsobit závažné poškození plodu, nebo dokonce potrat. (3) Reaktivovaná toxoplazmóza u imunosuprimovaných osob, popř. u osob po transplantaci orgánů (4) Oční toxoplazmóza, která má za následek nevratné poškození sítnice.

Prof. Jaroslav Flegr přišel s tzv. manipulační hypotézou. Ta předpokládá cílenou snahu parazita o změnu chování hostitele. Způsobuje zpomalené reakce lidí a v důsledku toho i zvýšené riziko dopravních nehod. Také vede ke zvýšené sexuální aktivitě nakažených můžů.

Paraziti si uchovají životaschopnost v mase velmi dlouhou dobu. Ani uchovávání v chladničce je nezničí. Dlouhodobá teplota dosahující alespoň -20 stupňů zárodky parazitů spolehlivě zabije. Tatarský biftek, carpaccio, sushi a další pochoutky ze syrového masa však nejsou zdaleka jediným zdrojem parazitární infekce. Někdy maso vystavujeme jen velmi mírnému zahřátí, jako je tomu např. při uzení za studena. Jindy se maso vystavuje pouze částečnému vysušení. Obecně však platí, že se snižujícím se obsahem vody a rostoucím obsahem soli klesá šance přežití parazitů.

Pokud se připravuje tatarák klasickým způsobem, tedy škrábáním, neměla by nám hrozit infekce, a to ani v případě, že by hovězí kus, ze kterého pochoutku připravujeme, byl infikován. Při tomto postupu se boubel ( tj. larva tasemnice ) snadněji objeví nebo mechanicky naruší. Pravý tatarák by se měl připravovat ze svíčkové, což je sval, který je z dosud ne zcela jasných příčin, vyhledáván parazity zcela výjimečně. Hovězí dobytek je mezihostitelem pro Tasemnici bezbrannou.

Pro Tasemnici dlouhočlennou je mezihostitelem prase. Pokud se člověk nakazí vajíčky této tasemnice, mohou se dostavit vážné komplikace. Larva tasemnice vylíhnutá ve střevě z vajíčka pomalu putuje naším tělem a časem se přemění v boubel. Ta může napadnout mozek. Nemoc se nazývá neurocysticerkoźa a ročně způsobí smrt desetitisíců lidí, převážně v chudých zemědělských oblastech Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Na našem území se, naštěstí, tato tasemnice již nevyskytuje a také v Evropě je její výskyt vzácný.

Další tasemnicí je Škulovec široký, dorůstající více než 10-ti metrů. Lze se jím nakazit pojídáním syrových ryb, ale i ryb krátkodobě naložených ve slaném či kyselém nálevu. Škulovec se vyskytuje v různých částech světa, například i v severní Evropě a alpských zemích. Na našem území se s ním v přírodě nesetkáme.

Z hlístic parazitujících na člověku je nejznámější Svalovec stočený ( Trichinella spiralis ). A další druhy svalovců. Člověk se nejčastěji nakazí konzumací syrového či polosyrového masa prasat, například v podobě nedostatečně tepelně oopracovaných uzenin či klobás. U nakaženého člověka je střevní fáze infekce doprovázena zánětem sliznice a může se projevit průjmy, bolestmi břicha a dalšími příznaky. Mnohem nebezpečnějši je však následná svalová fáze spojená s usazováním larev, kdy dochází k poruchám funkce postižené svaloviny, což zejména v případě životně důležitých dýchacích svalů může vést až ke smrti. Tato fáze se projevuje otoky a bolestivostí svalů, poruchami hybosti a horečkami.
Nejběžnější parazitární onemocnění, které můžeme získat ze syrového nebo polosyrového masa je již zmiňovaná Toxoplasma gondii.

Dalším tématem jsou paraziti domácích mazlíčků. Nejčastější jsou tito:

Škrkavka psí – tito hlístice jsou relativně běžné u psů i koček. Člověk se může nakazit vajíčky a infekční larvou. Škrkavky v člověku sice nedospívají, ale jejich larvy mohou putovat po těle a působit škody v napadených orgánech ( tzv. larvální toxokaróza ).

Ve výčtu je nutné i zmínit obávané měchožily. Měchožil zhoubný, kolující mezi psy a ovcemi se v ČR v podstatě již nevyskytuje, ale v rámci Evropy je relativně běžný. Můžeme se sním setkat v oblasti Balkánu, ale též ve Španělsku, Portugalsku, na Sardinii a Sicílii. Méně často se vyskytuje na Slovensku. Po nakažení se ve vnitřních orgánech vyvíjejí váčkovité nebo měchýřkovité útvary, tzv. měchožily. Echinokokové cysty se vyskytují nejčastěji v játrech, dále v plicích, méně často v ledvinách, mozku, oku, kostech a dalších orgánech. Rostou velmi dlouho a pomalu ( maximálně 1 cm za rok ). Často mohou bez jakýchkoliv příznaků dosáhnout velikosti deseti i více centimentů. Onemocnění se může projevit celkovou únavou, nevolností, zvýšenou teplotou, zvětšením jater a tlakovými bolestmi v pravé části břicha na podžebří a také pomalu se rozvíjejícím zvětšením jater. Mohou být mírně zvýšeny jaterní testy. Může být zvýšený imunoglobulin IgE. Vzácnou komplikací je prasknutí cysty, které může být provázeno těžkou alergickou reakcí ( anafylaktický šok ) a rozsevem parazita na okolní orgány. Na plicní echinokokové cysty může upozornit kašel, dušnost a bolesti na hrudi. Rentgenový snímek pak zobrazí oválné ložisko parazita. Závažné může být i postižení ženských pohlavních orgánů. Měchožil větvený nebo též bublinatý ( Echinococcus multilocularis), chybně označován jako tasemnice liščí, je běžným střevním parazitem lišek. Hlavní nebezpečí těchto tasemnic spočívá v možné, i když výjimečné nákaze člověka. Lidé se mohou infikovat měchožily například z lesních plodů kontaminovaných liščím trusem. Z vajíčka se v těle uvolní larva a ta putuje do vnitřních orgánů, nejčastěji jater. Mění se pak na další typ larvy, která se v napadeném orgánu rozrůstá. Neléčená nákaza může vést k úmrtí. U nás registrujeme v posledních letech asi 20 lidských případů.

Filárie vlasovec psí ( Dirofilaria immitis ) – tzv. srdeční červ. Tento parazit přenášený komáry napadá srdeční komory a předsíně a působí významné ooběhové problémy, končící v některých případech až smrtí psa. Druhým obávaným druhem filárie je Dirofilaria repens, žijící především v podkoží.

V posledních letech se psí vlasovci šíří Evropou na sever a dostali se až na naše území, a to do oblasti jihovýchodní Moravy.Zatím je však u nás potvrzen pouze výskyt méně nebezpečné podkožní filárie D. repens. Oba druhy mohou infikovat i člověka, u kterého však zůstávají pouze v podkoží a srdce nikdy nenapadají.

Hlodavci mohou být za určitých okolností zdrojem infekce na lidi – tasemnicí dětskou, kryptosporidiemi nebo lambiliemi. Jistým rizikem mohou být čmelíci, krvesající roztoči, kteří mohou napadat i člověka a svým sáním mu způsobit nepříjemné kožní alergické reakce. Z morčat se na lidi může přenést také houbové onemocnění dermatomykóza, Může infikovat zejména malé děti. Při dodržení hygienických zásad a zdravém rozumu je však chov hlodavců v domácnosti bez rizika. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát v situaci, kdy je v rodině osoba s těžkými poruchami imunity!

Zejména v letních měsících se během koupání v rybnících a jezerech můžeme setkat s larvami tzv. cerkáriemi. Jsou to larvy ptačích krevniček. Ty pronikají do kůže člověka a vedou ke vzniku nepříjemné svědivé vyrážky – cerkáriové dermatitidy.

Nejrozšířenější střevní parazitární infekce je nakažení lamblií střevní. Lamblie osidlují dvanácterník a přední část tenkého střeva, kde se přichytávají ke střevním buňkám a vyvolávají zánět ve střevní sliznici. To vede k vodnatý průjmům. Nakažený člověk vylučuje cysty parazita a jsou infekční ihned po opuštění hostitele. Přenos se děje nejčastěji pomocí kontaminované vody a potravin, ale v kolektivu může být zdrojem infekce přímo nakažený člověk. Nákaza se často projevuje pouze nevolností, nadýmáním, plynatostí, pálením žáhy a říháním, bez výraznějších průjmů nebo bolestí břicha.

Škrkavka dětská – je největší lidskou střevní hlísticí, dorůstající až 25 cm. Je to jeden z nejběžnějších lidských parazitů. Osídluje tenké střevo. Ve vnějším prostředí škrkavčí vajíčka vydrží infekční řadu měsíců až roků. V těle člověka začíná prapodivná cestovatelská anabáze: infekční larvy se ve střevě uvolní z vajíček a vydávají se na komplikovanou cestu po těle člověka. Přes játra se nakonec dostávají do plic a posléze putují průdušnicí do horních cest dýchacích, úst a znovu do trávicí soustavy. Teprve nyní je škrkavka uspokojená a ochotná se definitivně usídlit a dospět ve střevech člověka. Linické příznaky záleží na počtu škrkavek. Při průniku larev plícemi se může objevit zvýšená teplota, suchý kašel s lehce zakrváceným sputem. Tyto obtíže trvají 1-2 týdny. Přítomnost ětšího množství škrkavek ve střevě pak způsobuje tupé bolesti břicha, nechutenství, plynatost a někdy pak zvracení a průjem. Může docházet k migraci škrkavek do žlučových cest, k jejich vyzvracení nebo spontánnímu odchodu konečníkem po dráždivé stravě.

Ankylostomóza a nekatoróza jsou vyvolány dvěma vzájemně příbuznými hlísticemi, a to měchovcem lidským a měchovcem americkým. Tato nákaza se v minulosti vyskytovala i na našem území, na vlhkých a teplých místech, jako jsou doly, tunely, cihelny nebo skleníky. Zdrojem nákazy je člověk, který vylučuje vajíčka, ze kterých se líhnou pohyblivé larvičky. Ty následně aktivně infikují člověka průnikem kůže zejména na nohou. V místě průniku larev kůží se může objevit svědivá vyrážka trvající 1-2 týdny. Během migrace larev lidských měchovců se u člověka může objevit suchý kašel, bolesti na hrudi, zvýšená teplota. U neléčených těžších nákaz s větším počtem dospělých červů ve střevě pacienta se rozvíjí mikrocytární hypochromní anémie z nedostatku železa.

Trichurióza je způsobena tenkohlavcem lidským. Sídlí v našem tlustém střevě. Jedná se o jednu z nejčastějších helmintóz. Infekce se projevuje bolestmi břicha, průjmem s příměsí krve a hlenu a bolestivým nutkáním na stolici. Tento stav se nazývá úplavice.

O PARAZITECH, SE KTERÝMI SE MŮŽETE POTKAT NA CESTÁCH, SE RADĚJI ANI ZMIŇOVAT NEBUDU!

Zdroj: O parazitech a lidech – Jan Votýpka, Iva Kolářová, Petr Horák a kol.